Výzkum jako zrcadlo společnosti – co všechno nám respondenti neříkají?
Často se mě někdo ptá: „A říkají vám ti lidé pravdu?“ Odpověď není jednoduchá. Ano, říkají, co si myslí – ale někdy i to, co si myslí, že by měli říct. Společensky žádoucí odpovědi, strach z odsouzení, nebo jen nepohodlí mluvit o něčem citlivém – to vše ovlivňuje výsledky.
Proto je důležité číst mezi řádky, sledovat výrazy, váhat nad tichými místy v rozhovoru. Právě tam se někdy skrývá skutečná pravda – ne v tom, co padne nahlas, ale v tom, co se neřekne.
Z dlouholeté praxe vím, že výzkum je upřímný jen do té míry, do jaké se lidé cítí bezpečně a pochopeni. V současné době je to více a více o individuálním přístupu v kvalitativních rozhovorech s respondenty tzv. Face to Face, zcela se opouští od skupinových diskusí (focus group), těch diskusí máme na internetu dost! Právě individuální rozhovory vedené zkušeným tazatelem, který nejen sleduje odpovědi, ale i kontext odpovědí, pocity, reakce a úvahy respondenta, jsou největším přínosem pro závěrečnou interpretaci závěrů.
Každý výzkum je jen část příběhu. Kdo chce pochopit celek, musí naslouchat i tomu, co nebylo řečeno.